Dneska jsem byl donucen k návštěvě veterináře, protože mám drobné střevní potíže. Paničky z toho taky nadělaj, jednou pes pokadí celou Haf kuchyň a už fr na veterinu. Ale no jó, já Haf vím, že mě to břicho bolí a je to potřeba, ale jsem tvrďák ne, něco Haf vydržím. Rozhodně je mi příjemnější, když mi říkaj: „Matýsek se po*ral“, než, když mě tahaj na Haf veterinu.

Už jak jsme vylezli z auta, věděl jsem, že tam nechci být! Naštěstí jsme dlouho nečekali, asi na veterině věděli, že přijela celebrita! Maj kliku, hafal jsem si. Nehafej dne, před večerem… teď už to vím.

V ordinaci byl docela příjemný pan doktor, ale ta sestra! No haf teda, místo přivítání mi strčila do konečníku teploměr! Takto pokořit Haf hvězdu éteru! Snesu hodně, ale takovou potupu? No to ne!

Doktor si sednul k počítači a studoval mou kartu, mezi tím řekl Janě, ať mě pustí z vodítka, že si to tam očuchám, protože viděl, jak se bráním na vodítku a jsa přesvědčen, že tu nebudu, se podle toho chovám. Jak mě pustila, nabral jsem to ke dveřím, zrada- byly Haf zavřený! Okno! Vidím okno! Dva tři laní skoky a jsem tam, odpružit… strejda kamzík, by ze mě měl radost. Doskok na parapet … mříže. Nezájem, těma se protáhnu, vždyť maj rozestup celých 10 Haf centimetrů a já mám jen 30 kilo. To musí vyjít! Tak jsem tam narval hlavu a ejhle… zásek. Ale zásek! Ani Haf tam, ani Haf zpět. Byl jsem rozzuřen, zmaten a lapen mřížema. Snažil jsem se vykroutit, kroutil se, házel zadkem … hafnu vám, že leckterá tanečnice samby by se mohla lecos přiučit! Pak na mě naběhla Jana s tou Haf sestrou. Čekal jsem, zase teploměr v zadku, ale holky mě šly jen vyprostit.

Pak jsem vyfasoval pilule, dietku a mazal jsem pryč. Ještě teď se mi votvírá kudla v Haf zádech, když vidím mříže!