Dlouho jsem Vám to nechtěl psát, vlastně jsem ani nemohl, bylo mi Haf smutno. Ale říkal jsem si, jednou tady sakra máš svůj blog, patří to sem a Denis si to zaslouží … byl to borec!

Už před tím, jsem vyprávěl, že mám kámoše, v podstatě staršího bráchu, Denise. Když jsem si našel novou rodinu, Denise ( Nova Scotia Duck Tolling Retrievera – třiatřicátýho psa jeho druhu v republice – hafám, že to byl borec! )už měli. Když jsem ho poprvé viděl, bál jsem se, že mě u sebe doma nenechá. Ale jak říkám, Denis byl kabrňák a „karaktér“. Přijal mě, učil mě jako mladšího bráchu, co kde ukrást, shodit, kam zdrhnout, jak snadno a rychle rozcupovat podprsenku na puzzle ( skládat zpět už to byl línej ) a spoustu jiných hafovin.

Vzpomínám si, jak mě naučil, že když vylezu z rybníka, mám si najít deku, na který se válí ta nejvíc nafrněná madam, přiskočit ji před hlavu a důůůkladně se oklepat. Pak samozřejmě nabrat třetí chrtí rychlost a mazat haf pryč.

Hafám o Denískovi v minulém haf čase, protože kámoš odešel za duhový most a teď tam balí fenky, loví kachny a jinou zvířenu. Byl tu se mnou celých šest let a před tím ještě 7 dalších…. Bylo mu třináct. Neskutečných třináct let a ještě pár dní před tím, než se rozloučil, tak mě dokázal pěkně prohnat a srovnat.

Taky si vzpomínám, jak jsme šli kolem rybníka a ten blázen Denis uviděl šplouchnout kapra ve vodě, normálně s rozběhem, tam zahučel, hodil do vody Haf šipku a jal se potápět za kaprem. Voda se slehla, já šílel, myslel jsem, že jsem přišel o kámoše. Ale ne, za chvíli se Denis vynořil, prskal a nadával, že mu ta bláznivá ryba o chlup…jen o jeden chlup! Uplavala. Od tý doby nemám rád kapry, dělaj si srandu z mýho Haf kámoše