Dlouho jsem Vám nic nehafal, byl jsem teď chvilku hodnej. Dočkejte času, jako husa Haf klasu dočkáte se i mého dalšího rozveselování života Haf paniček. Dyť já to vlastně dělám kvůliva nim! Aby ne nehafnudily. Si totiž myslím, že když u toho nejsem, tak se hafnudí. No, ale abych se dostal k Haf jádru věci.
Doktorka mě nechala celé dvě minuty v autě! Šla k veterináři, že prý vyzvednout něco na blechy a klíšťata… jako bych to potřeboval…. Copak jdou na celebritu blechy? Leda tak hvězdné blechy!
Jak mě tak nechala v autě, zjistil jsem, že mám depresi. Ona mne opustila! Pak jsem zjistil, že na mě jde amok Haf vzteku, jak si to mohla dovolit. Jak jsem tak běhal po autě a skákal ze sedadla na sedadlo, zahlédl jsem svůj haf obraz ve zpětném zrcátku. To byl zlomový moment! Podíval jsem se na sebe a hafnul si: Mistře, tato drzost bude Haf pomstěna!
Vrhnul jsem se tedy na první pás, který jsem viděl, tedy ten u spolujezdce a přehlodal ho, byla to otázka pár vteřin. Pak pás řidiče, a ještě pásy vzadu, rychle, než se Haf vrátí.
Stálo to za to, doktorka se haf vrátila, já jí haf vynadal, kde byla tak dlouho a ona si chtěla zapnout pás … ten výraz… ten šok… sakra já jsem Haf dobrej.