To Vám musím hafnout, co se mi zase povedlo. Doktorka má na zahradě velikou nádobu na několik kubíků vody a do té si chtěla nasadit kapry, které pro ní ulovili kluci v řece. Moc velikou radost jsem z nich měl, jen jak je v malé vaničce přivezli, jednoho jsem čapnul za ocas odcestoval jsem s ním doprostřed haf dvora.

Byl jsem tak hrdý na to, jaký mám rybářský talent, že jsem toho kapra hned začal od ocasu konzumovat. Vám povím, že doktorka ani rybáři nebyli nadšení. Nechápu proč, měli být hrdí na to, jak jsem šikovný haf rybář. Konec konců jsem vodní pes, žáno.

No shrnu to, kapr byl živý a neocenil mou lásku, se kterou jsem ho haf konzumoval, mrskal se jak kdyby byl na parketě a předváděl nejnovější break dance. Rybáři řvali, vezměte mu toho kapra. Doktorka řvala, ať kapra pustím, já v duchu řval: „Ani náhodou, je můj!“. Haf tóčo to bylo, když mě začali honit a já zdrhal i s kaprem. Pak jsem ji ho teda milostivě vydal.

Myslím, že doktorka, mě jen nechtěla pochválit před cizíma, protože potom zbytek kapra smažila a hned konzumovala… jo byl dobrej, taky mi haf chutnal.