Že jsem skončil na veterině, kde byla neuctivá Haf sestra, to už jsem Vám psal. Jak jsem se historicky znemožnil zásekem v Haf mřížích, o tom už si nechci povídat. Ale svěřím se Vám s velmi intimní stránkou střevních potíží.
Trpím teď drobným meteorismem, to znamená, že Haf upšoukávám,ale řeknu Vám, to jsou Haf pukavce! Když jsem si začal smrdět i já sám, hafal jsem si, že by toho šlo využít.
Zaujal jsem tedy polohu ležícího pozorovatele a vždy, když jsem cítil, že to na mě Haf jde, jal jsem se natočit zadek pod někoho, kdo byl zrovna po tlapce.
Pustil jsem, odešel, páč v tom smradu nešlo Haf existovat a někde z bezpečného a čistého vzduchu, jsem pozoroval reakce. Krásný ticháček doputoval k čenichu člověčímu a ten s následným odklonem hlavy začal mávat tlapama a lapat po čerstvém vzduchu. To je Haf prča! Teď tak různě chodím po rádiu a nejlépe, když má moderátor vstup a mluví do Haf éteru, tak mu tam něco pustím. Ty výrazy, ty vyvalené Haf oči…to mě baví. A jako maskotovi mi nezakážou vstup do studia, protože se vystavuju na Haf webkameře. A to já se zase vystavuju!
Musím končit, už jsem zamořil obývák a nedá se tu Haf dýchat. Jdu se přesunout do ložnice Jany, pěkně pod Haf postel, ta bude mít radost.